Jestliže jsme se v minulých biografiích sveřepě nořili výhradně do hlubin obskurity a procházeli spolu životní osudy vesměs zapomenutých formací, uděláme nyní výjimku a společně nahlédneme do nevyčerpatelné studnice jedné z naprosto nejzásadnějších kapel, které kdy v zemi Tří korunek působily. Dnešní příběh bude totiž o AT THE GATES, fenoménu, který měl a i po svém zániku stále má, jeden z nejdůležitějších podílů na chod celé skandinávské scény. Nadešel čas vrátit se proti proudu dějin a sestoupit do sešeřelých Zahrad Zármutku, kde náš příběh začne psát své první kapitoly...

Ještě než odsuneme těžkou kovanou petlici a staneme v branách bizarní zahrady, dovolte mi vrátit čas o další dva roky zpět a připomenout některé důležité události, které naší pouti přímo přecházely. V roce 1988, tedy v době, kdy začíná švédský underground vykazovat první známky vážnější aktivity, je založena blasfemická black/death metalová chiméra jménem GROTESQUE (pokračovatelka thrash/deathových CONQUEST), v jejíž čele stanul originální pěvec s výjimečným hlasovým fondem - Tomas Lindberg (tehdy ještě pod pseudonymem Goatspell). Život "grotesky" sice trval necelé dva roky, ale i přesto dokázal přinést do zatím téměř prázdné žánrové pokladnice trojici příspěvků, dnes ceněných ani ne tak pro svoji kvalitu, jako spíš pro významný podíl na budoucím formování tváře zdejší okrajové scény. Mám tím na mysli dema "Ripped From The Cross" (1988), "The Black Gate Is Closed (1989) a EP "Incantation" (1990, Dolores Records). V roce 1996 byl obsah těchto pravěkých dem exhumován, remasterován a znovu vydán pod jménem "In The Embrace Of Evil" (Black Sun Records).

V roce 1990 se ancestor GROTESQUE rozpadá a z jeho základů povstává opět pod vedením Tomase Lindberga zbrusu nová kapela s honosným názvem AT THE GATES. Dolores Records nabízejí vzniknuvší kapele pohotově smlouvu, pětice se souhlasem příliš dlouho neváhá a ještě na konci téhož roku komponuje první materiál na nové album. Duo Lindberg/Svensson navíc začíná sepisovat první řádky lyrických litanií. Nástup do studia Sunlight, kde již netrpělivě čeká Tomas Skogsberg, je naplánován na první lednové dny roku 1991. Za účasti Tomase Lindberga (voc), bratrů Björlerových, Anderse (g) a Jonase (bg), Alfa Svenssona (g) a konečně Adriana Erlandssona (dr) tak vzniká dnes již legendární čtyřskladbové MCD "Gardens Of Grief". Na podporu aktuálního alba se AT THE GATES vydávají na krátké turné po Švédsku po boku veličin DISMEMBER, IMMOLATION, MASSACRE a BOLT THROWER. Kvality debutového MCD a pověsti ohledně strhujících live performancí kapely neunikly pozornosti anglického labelu Peaceville Records, který obratem nabízí kapele lukrativnější smlouvu na tři alba.

Pověstná pracovitost AT THE GATES se projevuje i tentokrát, když ještě na podzim roku 1991 je kompletně složen nový materiál, který vyjde v listopadu pod svérázným názvem "The Red In The Sky Is Ours". Jestliže o debutovém MCD můžeme bez problémů hovořit jako o počinu veskrze experimentálním, kde se ještě projevovala mírná začátečnická rozštěpenost, pak první full-length album představuje již zcela zralou a nesmírně ambiciózní kapelu, která má zcela jasnou ve svém hudebním směrování. Nejen, že "The Red In The Sky Is Ours" přineslo hned několik zásadních skladeb (mám tím na mysli hlavně náročnou záležitost "Neverwhere" a nezapomenutelnou klasiku "Kingdom Gone"), ale především jasně definovalo vůdčí pozici AT THE GATES v rámci progresivně-technického death metalového pelotonu. Zcela neotřelým a originálním prvkem, který se později stal pro kapelu charakteristickým, byla implementace náležitě úchylných houslových partů od hostujícího Jespera Jarolda. Krátce po vydání alba následuje evropská tour s doom metalovými MY DYING BRIDE, kteří v té době vydávají první znamenitou kolekci "Symphonaire Infernus Et Spera Empyrium".

Je konec srpna roku 1993 a první nedočkavci se srocují před branami hudebních obchodů, neb nastal den vydání dlouho očekávaného druhého alba AT THE GATES. To dostalo do vínku bizarní etiketu "With Fear I Kiss The Burning Darkness" a přineslo 10 zbrusu nových kompozic, které navázaly a ještě více rozvinuly potenciál skrytý na prvním dlouhohrajícím počinu. Zrodily nesmrtelné hity jako "The Break Of Autumn", "Ever-Opening Flower" nebo "Blood Of The Sunsets". Nový materiál přináší výraznější melodické plochy (neplést s prvoplánovým vrzáním o pár akordech, které je na první poslech sice efektní, ale v souboji se zubem času prohrává na celé čáře), klade ještě větší důraz na progres, a ve svém brilantním technickém perfekcionizmu posouvá hranice žánru mílovými kroky neustále kupředu. Po dokončení nahrávání alba přichází první změna v řadách AT THE GATES (nepočítáme-li krátkou epizodu s odchodem a opětovným příchodem v podání basáka Jonase), když kytarista Alf Svensson přenechává svůj post nadějnému Martinu Larssonovi. Již s novým kytaristou se naše sebranka vydává plenit anglickou půdu ve společnosti tou dobou ještě výborné ANATHEMY a pomalu se roztáčejícího pouťového kolotoče CRADLE OF FILTH. Ještě před zmíněnou tour navíc absolvuje první sólový koncert v Nottinghamu, jehož záznam se stane častým hostem na MTV v relaci "Headbanger´s Special".

Neuplyne ani celý rok a smečka kolem ryšavého lišáka Tomase je tu znovu a opět s novým albem. Display u "Terminal Spirit Disease" sice ukazuje sympatických devět položek, ale jen šest z nich snese parametry regulérního studiového záznamu. Zbylé tři položky představují živé běsnění při "All Life Ends", "The Burning Darkness" a samozřejmě při nepostradatelné "Kingdom Gone". Pokud kapela nastavuje album koncertními tracky většinou nahrazuje chybějící konstruktivní myšlenky, více méně vaří z vody, ale v případě Švédů tomu tak není. Z live představení doslova stříká energie, oplývají koňskou dávkou autenticity, a jasně přesvědčují nevěřící o tom, jak vitální a přesvědčivou kapelou byli AT THE GATES na živo. Po vydání "Terminal Spirit Disease" vyráží naši smrtihlavové opět na zteč do Anglie v doprovodu starých známých společníků MY DYING BRIDE a v té době velice kontroverzních blackových začátečníků ANCIENT RITES.

Závěrečná část naší pouti se začíná odehrávat v létě roku 1995, kdy se v prostorách studia Fredman konstruuje čtvrté a bohužel zároveň poslední album "Slaughter Of The Soul" (již pro Earache Records). Pod zajímavou koláží, kde obraz Ježíše jest obklopen pohledy do útrob různých palných zbraní, se odehrává další z úspěšných pokusů o hledání nových hudebních dimenzí. Tentokráte se AT THE GATES odklonili od čistého death metalového vzoru a stvořili porci učebnicového thrash/death metalu, kde se brutalita ve znatelně monstróznějším zvukovém kabátci výtečně snoubí s nadýchanou a chytlavou melodikou. Díky svým kvalitám se "Slaughter Of The Soul" stává horkým kandidátem na švédskou grammy v kategorii nejlepšího rockového počinu roku, nehledě na to, že klip natočený k úvodní skladbě "Blinded By Fear" je jedním z nejčastěji vysílaných v pořadu "Headbangers Ball" na MTV. Ještě týž rok se úspěchy ověnčení AT THE GATES vydávají opět koncertovat po Evropě, tentokrát společně s vikingskými krajany UNLEASHED, kterým tou dobou vychází zdařilý počin s příznačným názvem "Victory". Neúnavné brázdění koncertních pódií vyvrcholí v dalším roce, kdy chlapci nejprve jedou devíti-zastávkovou tour po Anglii v pozici headlinera, pak se poprvé podívají do Spojených států, kde absolvují první šňůru po boku MORBID ANGEL a druhou ve společnosti NAPALM DEATH. Aby toho nebylo náhodou málo, následuje ještě jeden výlet po evropských klubech spolu s CROWBAR a opět NAPALM DEATH.

Pak přišel šok, bylo to na konci září 1996. AT THE GATES znenadání oznamují konec činnosti. Těžko nyní říci, co bylo tou hlavní příčinou rozpadu, každopádně je jasné, že koncertní hyperaktivita vykonala své a časté konfrontace mezi Tomasem a tvůrčím duem Björlerových přesáhli únosnou míru. Členové rozpadlé legendy však nevydrželi dlouho se založenýma rukama. Bratři Björlerové spolu s Adrianem Erlandssonem okamžitě zformují striktně thrash metalový výhonek THE HAUNTED, Tomas se vrhne na hardcoreový projekt HIDE a v budoucnu se navíc stane častou ozdobou sestav několika dalších kapel, či projektů. Po pěti letech od rozpadu je ještě utvořen důstojný epitaf v podobě kompilace, která vychází pod jménem "Suicidal Final Art" v roce 2001 u druhého chlebodárce kapely Peaceville Records.

Jméno AT THE GATES znamenalo, znamená a troufám si tvrdit, že ještě bude znamenat v genezi skandinávského metalu hodně. Ač již dávno mrtvi, neustále zasahují svým nesmrtelným dílem do chodu undergroundu, jsou jako nevyčerpatelná studnice, z níž nespočet začínajících kapel mocně nasává doušky inspirace a s jejich pomocí tak odkaz legendy žije dál...